Ústavní soud potvrdil legálnost vazebních substitutů před vypršením lhůty

Soudci dospěli k závěru, že aplikace mírnějších institutů na zajištění obviněného krátce před koncem maximální doby vazby neodporuje zákonu.

Ústavní soud potvrdil legálnost vazebních substitutů před vypršením lhůty

Použití mírnějších forem zajištění obviněného těsně před skončením nejdelší možné doby vazby není obcházením právních norem. Tento závěr přinesl nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1480/26, o němž informoval portál Advokátní deník.

Třetí senát pod vedením soudkyně Veroniky Křesťanové posoudil případ muže, který čelil trestnímu stíhání za hospodářskou a korupční trestnou činnost zahájenému v únoru 2025. Obvodní soud pro Prahu 5 jej tehdy vzal do vazby ze tří důvodů – útěkové, koluzní a předstižné. Koluzní důvod později odpadl, avšak zbývající dva přetrvaly.

V lednu 2026 soud rozhodl o propuštění muže na svobodu s několika podmínkami. Musel se podrobit dohledu probačního úředníka, zdržovat se v době určené soudem ve svém bydlišti, odevzdat cestovní doklad a zdržet se vycestování do ciziny. Toto rozhodnutí padlo přibližně třicet dní před vypršením maximální lhůty, po kterou mohl být obviněný držen ve vazbě.

Muž se proti tomu odvolal s tím, že jde o účelový manévr – soudy a státní zástupkyně chtějí i nadále omezovat jeho svobodu, ačkoliv by jej měly ponechat zcela na svobodě. Namítal rovněž porušení zákazu zhoršení postavení obviněného v odvolacím řízení. Městský soud v Praze jeho námitky zamítl.

Následná ústavní stížnost neuspěla. Soudci sice připustili, že obecné soudy udělaly v některých bodech chyby, ty však nebyly natolik závažné, aby zasáhly do základních práv stěžovatele. Klíčové bylo zjištění, že celková doba vazby nebyla překročena – muž byl propuštěn před dosažením zákonného limitu, a proto bylo možné na něj uplatnit alternativní opatření.

Při posuzování této otázky soud zdůraznil, že rozhodující není časové rozmezí mezi počátkem vazby a vydáním rozhodnutí o substituci, nýbrž skutečná délka, po niž byl obviněný ve vazební věznici. Jinými slovy – pokud někdo strávil ve vazbě kratší dobu, než připouští zákon, nic nebrání tomu, aby na něj byla uvalena mírnější omezení i v době, kdy již fyzicky není za mřížemi.

Ústavní soud rovněž odmítl argumentaci o zhoršení postavení. Odvolací instance sice formálně zrušila původní usnesení včetně části o propuštění, avšak v praxi se stěžovatel do vazby nevrátil, takže jeho práva nebyla fakticky dotčena.

Podle soudců není na snaze orgánů činných v trestním řízení použít šetrnější nástroje namísto vazby nic protiprávního. Naopak by ponechání obviněného za mřížemi až do vypršení lhůty představovalo větší zásah do jeho osobní svobody.

Source: Google News CZ — Crime (cs)