Johann Georg Grasel: lupič a vrah, po němž zůstala česká nadávka
Slovo „grázl" pochází ze jména skutečného loupežníka. Johann Georg Grasel vraždil kvůli penězům a byl popraven v roce 1818 ve Vídni.
Lupič z Nových Syrovic, který se stal slovem
Aktuálně.cz upozorňuje, že když dnes někoho označíme za grázla, málokdo přemýšlí o tom, že jde o jméno skutečného člověka. Johann Georg Grasel se narodil v roce 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic a během krátkého života se stal jedním z nejobávanějších lupičů své doby. Přesto se z něj postupně stala legendární postava ušlechtilého zbojníka — obraz, který se s historickými fakty příliš neshoduje.
„Grasel skutečně tzv. ušlechtilým zbojníkem nebyl. V jeho případě je tato legenda čirou fikcí," říká Adam Votruba, etnolog a edukátor v Regionálním muzeu v Kolíně.
Otec ras, syn lupič
Grasel nepocházel z prostředí, které by mu nabízelo snadný přístup k usedlému životu. Jeho otec Tomáš byl ras — člověk vykonávající tehdejší společností opovrhované povolání spojené s odklízením a zpracováním uhynulých zvířat. Vedle toho se živil loupežemi.
V roce 1792 byl otec dopaden a odsouzen k deseti letům vězení na Špilberku. Z vězení uprchl a pod jménem Joseph Haller se pohyboval po okolí hranic jako obchodník se svatými obrázky a růženci. Za peníze z loupeží si dokonce pořídil rasovnu v uherském Veszprému. Kolem roku 1809 se k otci připojil i jeho syn. Společně působili na jižní Moravě a v Dolních Rakousích a využívali prostředí, které dobře znali — osamělé rasovny a další místa vhodná k ukrytí.
„Stěžejní roli hrála podle mého názoru příležitost. Pokud byl člověk z rodinného prostředí, které mělo vazbu na svět zločinu, nebo pokud se přátelil s lidmi z tohoto okruhu, tak byla velká šance, že se dostane do rozporu se zákonem," říká Votruba. „Sociální prostředí člověka determinuje silně," dodává, přičemž zároveň připouští, že ne každý z vyloučeného prostředí se zločincem stane.
Volná skupina, těžko dopadnutelná
Graselova skupina dnes může působit jako předobraz organizovaného gangu, realita však byla jiná. „Pro zločinecké prostředí, v němž se Grasel pohyboval, bylo typické spíše to, že organizace zločineckých uskupení byla relativně volná," vysvětluje Votruba. Velitel přebíral vedení konkrétní akce, ale skupina jinak nedržela pohromadě. Při dalším činu se její složení mohlo změnit — a právě to snižovalo riziko dopadení.
Klíčovou výhodou byla znalost krajiny a pohyb podél zemských hranic. „Využíval toho, že se tady stýkaly hranice Čech, Moravy a Rakouska. Vždycky přeběhl do jiného území, kde loupil, a než vrchnost stačila poslat posla nebo doručit zprávu, už byl dávno pryč," popisuje Olga Žampová, ředitelka a zakladatelka Spolkového domu Slavonice. Právě Slavonice leží v místě, kde se historicky hranice stýkaly.
Dezerce a návrat k loupežím
Do Graselova příběhu zasáhla také válka. V roce 1815 se nechal v Praze naverbovat k prvnímu dělostřeleckému pluku. Brzy dezertoval a vrátil se k loupežnickému životu. Votruba zároveň varuje před zjednodušeným výkladem: v habsburské monarchii podle něj není doloženo, že by napoleonské války samy o sobě způsobily nárůst loupežnictví.
Vražda ve Zwettlu a trest smrti
Grasel se postupně stal mnohem nebezpečnějším než jeho otec. Nešlo pouze o krádeže a přepadení — při některých útocích byli lidé zabiti. Jedním z nejznámějších případů byl útok ve Zwettlu v roce 1814. Grasel a jeho společníci tam přepadli šestašedesátiletou Marii Schindlerovou, která odmítala prozradit, kde má ukryté peníze. Podle historických pramenů při útoku zemřela. Právě tento případ se stal jedním z hlavních bodů obžaloby.
„Pokud hovoříme o jeho legendě, tak bychom neměli zapomínat, že ve skutečnosti byl schopen kvůli penězům vraždit," říká Votruba. Olga Žampová je ještě přímočařejší: „Fakt to byl grázl. Vychytralý, ale násilnický. Když se dneska o někom řekne, že je grázl, tak si myslím, že je to podobný typ jako tady ten náš."
Dopadení, proces a poprava ve Vídni
Tehdejší státní aparát se s Graselovou skupinou dlouho nedokázal vypořádat — jednoduše neměl prostředky, které by umožňovaly loupežnické bandy snadno rozbít. Nakonec byl Grasel v roce 1815 dopaden v Mörtersdorfu nedaleko Hornu. Následoval soudní proces ve Vídni, který trval přibližně dva roky. Grasel a jeho nejbližší společníci Jakob Fähding a Ignaz Stangl byli odsouzeni k trestu smrti oběšením.
Grasel byl popraven 31. ledna 1818 před vídeňskou Novou bránou. Poprava se stala veřejnou podívanou — podle pozdější tradice se na ni přišly podívat desetitisíce lidí, často se uvádí číslo kolem 60 tisíc. S jeho jménem se pojí i údajná poslední věta, kterou měl pronést při pohledu na dav: „Ježiš, tolik lidí." Kde přesně končí história a začíná legenda, je v tomto případě těžké rozlišit.
Z vraha lidový hrdina
Graselův příběh smrtí neskončil. V následujících desetiletích se jeho postava začala proměňovat. Vznikaly romány, jarmareční písně i divadelní hry a ze skutečného zločince se postupně stával ušlechtilý zbojník. Podle Votruby nejde o nic neobvyklého — v evropské kultuře existoval zavedený obraz člověka, který stojí mimo zákon, ale zároveň má vlastní morální kodex, podobně jako Jánošík nebo Robin Hood.
Skutečný Grasel tomuto obrazu neodpovídal. Svým obětem nedával, bral. A když bylo třeba, zabíjel.
Source: Aktuálně.cz