Nejvyšší soud zamítl dovolání Bradáčové v kauze armádních motorů BVP
Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové v případu prodeje vyřazených armádních motorů. Úředníci mohli státu způsobit škodu ve stovkách milionů korun, soudy je však zprostily.
Nejvyšší soud potvrdil závěry nižších instancí v kauze motorů pro bojová vozidla
Nejvyšší soud dne 29. července 2026 odmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové jako zjevně neopodstatněné v případu převodů vyřazených armádních motorů a náhradních dílů. Jak informoval ekonomickydenik.cz, který prostudoval celé odůvodnění rozhodnutí, soud přisvědčil závěrům nižších instancí a argumentaci státního zastupitelství nepřijal.
Případ se týkal nakládání s nepotřebným majetkem ministerstva obrany, především motorů UTD-20 pro bojová vozidla pěchoty (BVP) a dalších náhradních dílů pro vojenskou techniku. Obžaloba kladla úředníkům Josefu Lachmanovi a Romanu Pavlíkovi za vinu, že při přípravě převodu majetku na VOP CZ porušili své povinnosti. Do případu vstoupil také tehdejší ředitel VOP CZ Adolf Veřmiřovský. Státní zastupitelství odhadovalo, že úředníci mohli státu způsobit škodu ve stovkách milionů korun.
Spor o cenu motorů UTD-20
Jedním z ústředních bodů sporu zůstala tržní hodnota motorů UTD-20. Znalci stanovili jejich takzvanou časovou cenu na 286 400 korun v roce 2010 a 290 300 korun v roce 2013. Zároveň však konstatovali, že cenu obvyklou nelze u těchto motorů spolehlivě určit, protože se na českém trhu běžně neobchodovaly.
Státní zastupitelství tento závěr odmítlo jako nedostatečný a poukázalo na veřejnou soutěž, v níž ministerstvo obrany na podzim roku 2013 prodalo všech 111 motorů. Zájemci tehdy za jednotlivé kusy zaplatili 263 003 až 271 600 korun, přičemž ministerstvo stanovilo minimální cenu 250 000 korun za motor. Podle státního zastupitelství šlo o důležitý doklad skutečné hodnoty motorů — nikoli o teoretické znalecké ocenění, ale o částky, které byli konkrétní kupující ochotni zaplatit.
Nejvyšší soud však tuto argumentaci odmítl jako časově nekonzistentní. Veřejná soutěž totiž proběhla až poté, co úředníci přijali rozhodnutí, které jim obžaloba klade za vinu. Pozdější prodejní ceny tak podle soudu nelze mechanicky přenést do okamžiku původního rozhodování.
Soutěž ovlivněná konkurenčním bojem zbrojovek
Soud přihlédl také k okolnostem samotné soutěže. Podle nižších instancí výsledky ovlivnila konkurence mezi společnostmi, které měly o motory a náhradní díly vlastní obchodní zájem. Soudy vyslechly svědky spojené se společnostmi Excalibur Army (ze skupiny CSG) a STV Group — právě spor mezi těmito zbrojovkami celý případ odstartoval.
Úředníci navíc v době svého jednání nemohli znát ani průběh pozdější soutěže, ani její výsledky. To podle Nejvyššího soudu zásadně oslabovalo možnost použít dosažené ceny jako přímý důkaz o hodnotě majetku v okamžiku původního rozhodnutí.
Soud rovněž připomněl, že znalecké dokazování nepřineslo spolehlivý podklad pro stanovení ceny obvyklé. Speciální vojenská technika nemá v České republice běžný trh a znalci nedisponovali dostatkem objektivních srovnávacích dat. Do výsledné ceny vstupoval technický stav motorů, způsob jejich skladování, údržba i záruky.
Dovolání zopakovala argumenty nižších instancí
Hlavní výhradu Nejvyšší soud směřoval ke způsobu, jakým Bradáčová dovolání postavila. Podle soudu z velké části zopakovala námitky, které nižší soudy již vypořádaly — znovu polemizovala s jejich hodnocením znaleckých posudků, svědeckých výpovědí, listin, e-mailů a dalších důkazů.
Místo právní otázky tak podle Nejvyššího soudu předložila především vlastní verzi skutkového děje. To má v dovolacím řízení zásadní význam: Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by znovu vyslýchala svědky nebo porovnávala znalecké závěry. Dokazování patří před soud prvního stupně, případné chyby může napravit odvolací soud. Dovolání ale nemůže sloužit jako další kolo dokazování jen proto, že státní zastupitelství hodnotí tytéž důkazy jinak.
Bradáčová v dovolání dále tvrdila, že nižší soudy některé podstatné důkazy přehlédly nebo vyložily nesprávně. Nejvyšší soud ani tento závěr nepřijal. Podle něj soudy hodnotily důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, neignorovaly argumenty podporující verzi obžaloby a vysvětlily, proč některým tvrzením státního zastupitelství nepřisvědčily.
Znalecký posudek Stodoly i podjatost znovu odmítnuty
Bradáčová v dovolání znovu otevřela také otázku znaleckého posudku Jiřího Stodoly a jeho údajné podjatosti. Státní zastupitelství zpochybnilo rovněž technický stav motorů a údaje z logistického informačního systému ministerstva obrany. Nejvyšší soud ani tyto námitky neshledal způsobilými k přezkumu, neboť šlo opět převážně o polemiku se skutkovými závěry nižších soudů, nikoli o otázky právní.
Celý případ tak uzavírá sérii soudních jednání o nakládání s vyřazeným vojenským majetkem. Závěr Nejvyššího soudu znamená, že obžalovaní úředníci zůstávají zprostěni obvinění a státní zastupitelství již nemá k dispozici další opravný prostředek.
Source: Google News CZ — Crime (cs)